Kdybysme měli sfouknout popis Lyžáku v pár slovech, použili bysme tyhle: trapnost, zakázaný ovoce, škobrtání a nostalgie.
Lyžák je o drobnejch dobrodružstvích a srandičkách, o tápání a samo o trapasech, spíš než o velkým příběhu. Je to sandbox, kterej ti dá hodně volnosti ve vytváření herního obsahu. Nečekej velkej skript, ani několikastránkový popisy postav. Od nás se dopředu dozvíš, kam má hra směřovat a jak by měla vyústit, ale cestu si musíš ve spolupráci s ostatníma najít sám/sama. Jestli v jejím průběhu budeš hrát dračák, pokoušet se propašovat za zády učitelů chlast nebo zkusíš políbit svůj idol, je na tobě.
Lyžák je larp pro třicet hráčskejch postav (15 kluků a 15 holek), z nichž všichni hrajou studenty 9. třídy základní školy. Dospělácký role (učitelé, instruktor na svahu, barman atd.) jsou hraný organizátorama. Postavy budeme přiřazovat na základě tvejch odpovědí v přihláškovým formuláři. Trochu budem přihlížet i ke konkrétním dovednostem, jako je třeba hraní “Stánků” na kytaru nebo znalost dračáku, ale to je jen drobný doplňující vodítko.
Hra třídy jako celku tvoří hlavní dějovej oblouk a ten bude poměrně transparentně načrtnutej dopředu všem. Stejně tak bude každej dopředu znát přibližnej časovej plán - budeš zkrátka vědět, kdy se bude drandit na svahu a kdy máš nejlepší prostor pro rozehrání flašky. Lyžák je hodně o hraní v partě. Může jít o skupinu v třídní hierarchii, kam zapadáš (metloš, barbína, namakanec, low-class apod.), nebo o nějakou jinou neformální bandu. Zásadní pravidlo je vytvářet herní obsah v průběhu pro sebe a hlavně pro ostatní. Jakoukoli činnost budeš dělat - od volby, co si vzít na svah na sebe, až po rozličný pokusy někoho napálit nebo pošťouchnout - snaž se do ní zatáhnout víc lidí.
Ze svý podstaty je Lyžák spíš odlehčenej larp. Není to ale přehrávaná parodie, snahou je bejt co nejvíc civilní, co to jde. Zároveň je potřeba říct, že život týnejdžra stojí na vymezování se. Součástí zmíněný civilnosti je zkrátka i to, že každej se občas chová jako kokot. Zkus se při přípravě na roli myslet na to, že nebudeš hrát rozumnýho dospělýho člověka, ale mladistvýho, kterej je občas na někoho zlej jenom proto, že může, a protože mu to vynese nějakej fejm.
Nehezký věci, jako když tě někdo ztrapní nebo odmítne, musej mít samozřejmě nějaký dopady. Dospívání je období rozjitřenejch emocí, kde každá sranda někoho nakonec bolí. To je kruciálně důležitý zachovat, aby ten teenage feel byl kompletní a nepřepíčenej do parodie. Prostě věci, nad kterýma dneska mávnete rukou, prožívají děcka, pro který je pocit uznání ve třídě vším, úplně jinak. Hra nemá za cíl někoho zbleedovat, ale dramaticky odehrát, že je někdo nešťastnej, je stěžejní (nejenom pro mechaniku krizí).
Skupiny, o kterejch jsme mluvili, sloužej zároveň k ujasnění, kdo si jak stojí v potravním žebříčku. V průběhu hry dojde i k nějakejm proměnám toho, která parta je v hierarchii nahoře a která dole. Je ale dobrý si od začátku uvědomovat, kde je tvý místo, a hrát na ostatní v souladu s tím. Pokud má někdo pověst grázla nebo krále třídy, měl/a bys mu svým jednáním pomáhat tenhle jeho status zviditelňovat i pro ostatní.
Princip je jednoduchej a poměrně známej z týnejdžrovskejch filmů: lůzři od jistýho okamžiku, kterej bude předem určenej, stoupají v hierarchii nahoru, zatímco top class bude (často za pomocí mechaniky krize) směřovat do spodních pater potravního žebříčku. Druhou část skriptovaný dějový linie tvoří směřování třídy k jejímu závěrečnýmu semknutí. Částečně je to daný lekcí z pokory, kterou top class dostane, částečně tím, že si všichni uvědomujou, že je to jejich poslední ročník, čímž pádem jedna z posledních šancí, jak něco jako kolektiv znamenat. Není to ale úplně tak, že by lidi, kteří jsou z podstaty tak trochu arogantní kreténi, najednou úplně změnili kurz. Spíš jde o to, že si uvědoměj, že je občas dobrý táhnout za jeden provaz a postavit se za něco, co má smysl.
Důležitý informace o tom, jak Lyžák hrát a jak z něj vymačkat maximum, ti předáme během předherních workshopů. Ty ti pomůžou zorientovat se, kdo je kdo, nastavit dynamiku a atmosféru ve třídě, vyzkoušet si předem mechaniky a taky pohodlněji vklouznout do role. Než začne hra, budeš přesně vědět, kdo je třídní sex-symbol, kdo třídní šašek a s kdo se pilně stará o třídní nástěnku. Spolu natrénujem, jak se takoví devadesátkoví puberťáci chovají, jak správně škobrtat a dojde i na přednášku o sexuální výchově.
Workshopů bude spousta, takže je nezmáknem jen tak během hodiny těsně před hrou. Proto začnem už ve čtvrtek odpoledne a pokračovat budeme až do večera. Pozdější příjezd je problém, na workshopech bejt musíš, přes to nejede vlak.
… budem blíž popisovat a hlavně zkoušet na workshopech. Tady teda jen ve stručnosti:
Každou postavu čeká ve hře nějakej zlomovej bod pro vývoj jejího charakteru. Fór je v tom, že daná postava o svý krizi dopředu nebude nic vědět. Úkol krizi navodit má jeden nebo víc ostatních hráčů, kteří jsou zodpovědní za vyvolání krize (jakkoli čas a způsob provedení je čistě na nich).
Smyslem týhle mechaniky je zkomplikovat svojí postavě cestu na další (milostnou) metu. Základem je pravidlo: “Cokoliv se může pokazit, to se taky pokazí.”
Učitelé rádi zakazujou ty nejzábavnější činnosti. Takže když ti na Lyžáku nějakej učitel něco zakáže slovy “ne, že…”, je to metaherní zpráva, že přesně to máš udělat (nebo povzbudit ostatní k tomu, aby to udělali).
Nudící se puberťák je jako časovaná bomba a na dělání rozruchu a zábavy je Lyžák postavenej. Takže, kdykoli budeš mít pocit, že nemáš do čeho píchnout, nebo že je potřeba rozproudit zábavu, vylosuješ si z nainstalovanýho boxu nějakou levotu a pak ji půjdeš spáchat.
O distribuci chlastu píšem v praktickejch informacích. Takže jen pro doplnění: alkohol bude na hře reálnej. Pokud ho seženeš, můžeš pít po libosti, ale apelujem na selskej rozum: moc to nepřeháněj. Na svahu nebo v okolí chaty může jít pro nalitýho člověka o držku a strávit večer objímáním hajzlíku, taky není to pravý vořechový (naopak zahrát to je zábavný). Organizátor tě může v roli nechat dejchnout a podle toho tě taky nepustit na lyže.
Lyžák je kontaktní larp - jakkoli je tlapkání po sobě především cestou k tomu evokovat teenage trapno, touha mít něco s někým a posunout se na další metu je společná prakticky všem postavám. K tomu ještě připočtěte určitou míru sexismu, která je vlastní všem mladistvejm a která je dost charakteristická pro devadesátý léta. Pokud seš například holka a kluk tě plácne po zadku, odpovídající reakcí ve hře by mělo být vlepení facky, spíš než přerušení hry. Pro erotiku nemáme žádnou zástupnou mechaniku a taky pro ni nestanovujem dopředu žádný hranice. Limitovanej/á seš teda jednak mechanikou škobrtání (která ti při správným používání nedovolí tak jako tak zajít moc daleko) a jednak tím, co ti dovolí spoluhráč. Ale objevování hranic je do značný míry součástí hry o tápajících teenagerech a jejich nastavování by mělo probíhat opt out principem (tj. co si v roli navzájem dovolíte) přímo v příběhu. Pokud by ale něco přece jenom zacházelo moc daleko, budeš mít možnost použít in-game (dopředu stanovenou) “bezpečnostní frázi”, která říká “dál už ne”.
Násilí taky nemá žádnou zástupnou mechaniku, ale Lyžák nemá bejt larp s bitkama a fyzickou šikanou. To znamená, že pokud to situace vyžaduje, můžeš někoho vzít za límec a zatřást jím nebo někomu maximálně vlepit malou facku (to spíš v případě holek). To je tak všechno.